O nás

Divadélko pro školy z Hradce Králové patří k nejvytíženějším hereckým souborům v České republice. Během jedenácti let existence naši herci odehráli více než 10 000 výchovných představení pro děti a mládež. Všechny naše hry jsou koncipovány jako doplněk výuky, v souladu s učebními osnovami a jsou připravovány ve spolupráci s Vysokou školou pedagogickou v Hradci Králové. Jedná se o komorní divadlo s důrazem na kontakt s divákem, preferujeme přitom zábavnou formu, která je pro mládež nejpřijatelnější. Přes relativně uvolněnou atmosféru však žákům nabízíme faktický odborný výklad, úryvky ze slavných divadelních her a názorné ukázky různorodosti žánrů. Umožňujeme mladému a tedy relativně nezkušenému divákovi poprvé se dotknout divadla a poznat sílu a krásu této umělecké formy.

 

 

 

Historie 

 

Do oka jsme si jako herci padli roku 1999, tehdy ještě v souboru Divadélka K.Čapka pro děti a mládež, což je společnost, založená bývalým hercem Divadla Vítězného února v Hradci Králové (dnes Klicperovo divadlo) panem V. Kettnerem. Byli jsme sešlostí s velice pestrými zkušenostmi, někdo si tím přilepšoval ke svému normálnímu angažmá v kamenném divadle, jiný moderoval v rozhlase, dalšího živila muzika a dokonce se mezi námi našel i pedagog, kterého nebavilo normálně učit. To vše dohromady ale činilo poměrně zajímavou směsici lidí, která si rozuměla a při práci s dětmi se i vzájemně bavila. 

 

 

Protože v té době byl citelný nedostatek výchovných pořadů pro školy tohoto typu, hráli jsme až osmdesát představení měsíčně, což umožňovala nejen délka vystoupení ale i princip nabídky, kdy se při jedné návštěvě školy vystupuje pro první i druhý stupeň a denně jsme museli stihnout minimálně dvě školy. Bohužel se tímto z herců stávali stěhováci kostýmů a rekvizit a závodníci na silnicích. Kvantita pomalu začala potírat kvalitu.

 

 

V roce 2006 dosáhla krize v Divadélku K.Čapka vrcholu. Naše umělecké a dramaturgické názory byly diametrálně odlišné od postoje agentury. Protože se vedení odmítalo jet podívat na některé z představení a ověřit si naše kritické připomínky, že současný mladý divák vyžaduje značně rozdílný přístup, než prastaré socialistické režijní metody a protože v té době i docházelo k značným organizačním přehmatům s neúnosnými ekonomickými důsledky pro herce, rozhodli jsme se, že jako soubor již dále nebudeme využívat produkčních a režisérských služeb pana Kettnera. Kromě neschopnosti řešit současné problémy nás k tomu vedla hlavně neveselá vyhlídka na budoucnost - tedy opakování stejných pořadů, často i pod jiným názvem a především nulová snaha o jakoukoliv změnu. Všichni tehdejší herci jsme ukončili spolupráci, stejně jako další spolupracovníci.

 

 

   Zůstali jsme sice bez produkčního, ale chuť dělat divadlo nás neopustila. Měli jsme konkrétní představu, co chceme hrát a díky nemalým zkušenostem s dětským publikem i jakým způsobem je oslovit a zaujmout. Protože školní představení by mělo nejen bavit ale i vzdělávat, oslovili jsme PaeDr. Valáškovou a Mgr. Vrbu aby nám připravili didaktickou koncepci pořadů. Po dvouměsíční spolupráci vznikl pořad o vývoji evropského divadla "Divadelní cestopis aneb Evropou od renesance po realismus" ve dvou výukových úrovních pro střední školy a druhý stupeň základních škol a ekologicky zaměřená pohádka "Nová dobrodružství veverky Zrzečky" pro první stupeň základních škol a mateřské školky.

 

 

S novými pořady a novým jménem Divadélko bratří Čapků jsme se v září 2006 vydali na cesty za diváky ve školách a kulturních domech a s napětím čekali, jaké budou jejich reakce. Trochu jsme se obávali, že změnou jména a produkčního týmu ztratíme některé školy, zvyklé objednávat si výchovná představení u agentury pana Kettnera ale ohlasy na oba pořady byly více než příznivé a takřka 800 repríz obou her svědčí o jejich kvalitě a velkém zájmu škol.

 

 

Netušili jsme však, jakou vlnu nevole ze strany pana Kettnera náš odchod od jeho agentury, vznik "nového" divadélka a především kladné ohlasy na naše pořady vyvolá. Rázem jsme se stali terčem pomlouvačné kampaně. A tak náš bývalý produkční začal nepravdivě informovat školy, že jsme mu odcizili jeho hry, které uvádíme pouze pod jiným názvem. Vymyslel si, že máme soudně zakázáno vystupovat, aniž by jakýkoli soud vydal nějaké rozhodnutí. Přesvědčoval lživě školy, že jsme ukončili činnost a naše objednaná představení odehrají jeho noví herci. Zaznamenali jsme dokonce i pokus pana Kettnera vyfakturovat pro sebe naše vystoupení.

 

 

Všechny tyto okolnosti nás vedly k závěru řešit celou kauzu soudní cestou. Navíc se chceme zřetelně distancovat od veškeré činnosti naší bývalé agentury K. Čapka, ohrazujeme se proti jejich snaze profitovat z kladných ohlasů našich pořadů a naší herecké práce. Abychom zabránili pro nás poškozující záměně, od září 2008 jsme změnili název na Divadélko pro školy.

 


 

Připravili jsme dva nové pořady "Divadelní učebnice aneb české divadlo 20. století" opět ve dvou výukových úrovních pro střední školy a druhý stupeň základních škol a "Pohádky z našeho statku" pro první stupeň základních škol a mateřské školky a nastalo nečekaně úspěšné období, raketový nárůst počtu zájezdů a vystoupení, kdy se počet našich vystoupení vyšplhal až k průměrnému počtu tří vystoupení za den. Divadelní učebnice a Pohádky z našeho statku vydržely v našem repertoáru dva roky. Protože součástí Divadelní učebnice byla i ukázka z Osvobozeného divadla, na kterou žáci a studenti mimořádně kladně reagovali, námět pro další hru byl jasný: Legenda V+W aneb Příběh Osvobozeného divadla (2010).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

   Oproti předchozím titulům šlo o monotematický pořad, který umožnil vyprávět příběh Voskovce a Wericha do větších podrobností, hlubší rozbor a zasazení faktů do historických souvislostí. Výběr ukázek byl prací takřka restaurátorskou a do značné míry jsme se museli naučit imitovat oba protagonisty, aby některé dialogy mohly účinkovat i na soudobé publikum. Reakce především středoškolského publika nás už od premiéry doslova šokovaly. Kontrast komických ukázek s ponurou předválečnou atmosférou, protinacistická satira přetavená do studentské recese, které tito diváci rozumí nejlépe, poválečné rozdělení V+W a moudrost vyplívající z jejich citátů a myšlenek, dokázaly vyvolat obrovský zájem studentů, jak dodnes potvrzují reakce škol a vyučujících. To jsme netušili, že náš pořad V+W zůstane   v repertoáru bez přestávky až dosud, tedy už pátou sezónu!        

 

 

 Spolu s Legendou V+W jsme uvedli i velice rozvernou Africkou pohádku aneb Podivuhodná dobrodružství doktora Holuba, kde jsme zašli až na samou hranu možností spolupráce s publikem, které do značné míry ovlivňuje děj hry. Také Africká pohádka se stala nejúspěšnějším pořadem pro malé diváky.        

 

 

 V roce 2011 došlo k rozšíření souboru. Poptávka po našich představeních dosáhla absurdního stavu, kdy jsme měli obsazené termíny až na rok dopředu a některé školy, které měli zájem o naše představení museli čekat neúnosně dlouhou dobu. Rozhodli jsme se tedy rozšířit naši hereckou partu a po konkurzech a zkušebních dobách se naše divadélko rozrostlo o Vojtu Líkaře a Honzu Ženatého, kteří spolu po dvě sezóny vytvořili novou hereckou skupinu. Vyšší počet členů zvýšil náročnost na organizaci, ale umožnil uvést opět do repertoáru naše původní hry, po kterých se školy začaly ptát.

 

 

 

   Pro zakládající dvojici Michal Moravec - Víťa Troníček to znamenalo i získání času pro přípravu nových titulů. Na podzim roku 2013 jsme uvedli představení Divadlo nekouše! aneb Živelný průvodce divadelními žánry, ve kterém plně uplatňujeme dosavadní zkušenosti ze řízené improvizace s diváky a tematicky se zaměřujeme na divadelní historii, teorii a terminologii. Pohádka Písnička pro draka aneb Jak se vaří pohádka je už doslova takovým malým muzikálem, protože hudba a zpívání s diváky dostalo oproti předchozím našim pohádkovým titulům větší prostor. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Do sezóny 2014-2015 vstupujeme bez Vojty Líkaře, který vyměnil bouřlivý život kočovného komedianta za poklidné radostné manželské povinnosti. Honza Ženatý si vybral za nového kolegu svého spolužáka a kamaráda Filipa Chluda ze Strážnice, známého třeba z televizní show Na stojáka. Převzali představení Divadlo nekouše! a Písničku pro draka. Vznikla nám v podstatě moravská skupina, která na své štace začala vyrážet z Brna, což nám přivodilo nejednu vrásku na čele, neboť ke svým cestám za prací až příliš často potřebují  nechvalně proslulou dálnici D1.  

 

 

V repertoáru dvojice zakladatelů  zůstaly všechny ostatní tituly a protože se přiblížilo výročí 450 let od narození Williama Shakespeara, téma dalšího představení bylo více než jasné. Ukázalo se však, že při plném provozu a vytížení obou hereckých dvojic (každá odehraje více než 400 divadelních představení za rok) není možné v klidu autorsky připravit nové tituly. Na jaře roku 2015 jsme tedy přistoupili k odvážnému kroku, uspořádali jsme konkurz a zkusili naše řady ještě rozšířit. Nakonec jsme vsadili na herce z uznávaného pardubického amatérského divadla Exil, Tomáše Klementa a Sašu Andrejse. Nové hry Jak jste to myslel pane Shakespeare a  hastrmanskou Pohádku ze starého mlýna jsme tedy psali už klukům na tělo. Neměli to snadné, museli se doslova sami a v ostrém provozu naučit úskalí našeho "divadel-ničení", protože hrát pro školní kolektivy je něco jako tančit v minovém poli. Ukázalo se však, že Tomova kantorská autorita a rozhlasová minulost v kontrastu se Sašovým hereckým talentem a tvářičkou, která je podle náctiletých fanynek "mrtě oukej" na naše diváky velice zabrala a zaznamenali jsme řadu pozitivních ohlasů a uznání. Potěší to zejména od pořadatelů, se kterými spolupracujeme léta a kteří oceňují, že s novými tvářemi neztrácíme nic z naší pověstné originální práce s publikem.      

 

 

 

 

 

 

Na podzim roku 2016 jsme připravili poměrně náročné téma: Don Quijote a ti druzí aneb Zlatý věk španělské literatury a pro první stupeň jsme zpracovali Bajky pana Ezopa. Španělské literatury jsme se trošku báli, přeci jen - ani nás osobně tohle téma ve škole nikdy moc nebavilo, ale když jsme pak viděli, jak se žáci řechtají a spolupracují už při první větě ukázky Vzbouření v blázinci dle Lope de Vegy, kdy se před zákonem prchající a úkryt hledající šlechtic Floriano zeptá: "Pardon, jsem tu správně v blázinci?... že se ptám, vždyť to je vidět...", řekli jsme si, že to půjde. To s Ezopem byl větší problém, protože většinu bajek děti znají a snaží se nám vehementně sdělit, jak to dopadne, ale to bychom nebyli my, abychom si s tím neporadili.  Obě představení v podání zakládající dvojice Michal Moravec a Víťa Troníček se zařadili mezi nejžádanější tituly našeho divadla a zůstávají v repertoáru i pro další sezónu 2017- 2018.

 

 

 

Tak, jak vyhodnocujeme statistiky našich představení a komunikujeme se školami a kulturními středisky, ukazuje se, že i když vrátíme nějaké představení po pěti letech do repertoáru, kdy je zaručeno, že žáci, kteří daný kus viděli, už na škole nejsou, pořadatelé vždy preferují nové hry a nová představení, většinou ze zvědavosti, kam až můžeme zajít... To nám samozřejmě lichotí, i když trošku komplikuje provoz a tlačí na tvůrčí organismus. Nicméně dokud jsou nápady, nic tomu nebrání. Pro novou sezónu 2017 - 2018 se však nápad dostavil přímo z řad pořadatelů - už mnoho let vcelku pravidelně slýcháme, jestli by nebylo možné nějakou pro žáky a studenty přitažlivou formou oprášit a zpřístupnit dílo, či výběr ukázek z pera Karla Čapka.  To je těžký oříšek, protože vždycky jsme na to šli s humorem a přiznejme si - Čapek humorista zrovna nebyl - alespoň tak, jak nám je líčen odkazy a jak jeho dílo kontrastuje s historickými událostmi. Navíc jsme s ohledem na historii našeho souboru nechtěli mít žádné pojítko s nechvalně proslulým Divadélkem Karla Čapka z Hradce Králové. Nicméně po prostudování a selekci možných úryvků jsme dospěli k názoru, že jsme se do toho měli pustit už dříve a věříme, že i současnou omladinu bude bavit třeba mladý anarchista Adam stvořitel, který selhává při tvorbě světa, který sám před tím zničil, nebo bohémský básník Jaroslav Nerud vysvětlující význam asociací a princip poezie při rozplétání zločinu... Pro děti jsme pak připravili klasiku - dva příběhy ze slavné Čapkovy knihy Devatero pohádek.

 

 

 

Do nové sezóny tedy vstupujeme naplno v šesti hercích ve třech hereckých dvojicích: Michal Moravec - Víťa Troníček, Jan Ženatý - Lukáš Jedlička, Tomáš Klement - Saša Andrejs, záda nám kryje produkční Iveta Moravcová a s péčí takřka mateřskou se o nás stará geniální výtvarnice Miluška Kutová. Takové je Divadélko pro školy a vděčnost musíme vyjádřit i proměnlivému týmu spolupracovníků, kteří nám pomáhají s režií, zajišťují papírování  či poskytují odbornou pomoc při tvůrčí činnosti...

 

 

Děkujeme za přízeň a těšíme se na spolupráci...